„Milostpaní, nebojte se, k válce přece nedojde. My dostaneme vše, co Hitler žádá od Československé republiky bez války a zdarma!

Ordneři

Jméno „ordner“ jest odvozeno od německého slovesa „ordner“, což značí česky asi totéž, jako uvést něco do pořádku. Jest tudíž pod jménem „ordner“ míněn ten člověk, kdo uvádí něco do pořádku, čili kdo se stará o pořádek. … ordneři se neblaze proslavili tím, že měli značný podíl na naší národní katastrofě. Byla to zvláštní složka mladistvých, odvážných a dobře připravených příslušníků strany SdP, vyvolaná v život touto stranou.

Již ihned po založení strany SdP Konrádem Henleinem v říjnu 1933 …starala se strana SdP, stojící tehdy ještě na půdě republiky, o to, aby její veřejné projevy a hlavně veřejně přístupné schůze a tábory lidu nebyly rušeny nebo mařeny příslušníky jiných politických stran, zejména stran německých socialistických, jejichž program i politické cíle byly v nejpřísnějším rozporu s učením Konráda Henleina. Častěji docházelo při těchto veřejných projevech SdP ku třenicím a mnoze i pustým rvačkám.

Úkolem ordnerské složky SdP tu pak bylo, aby zjednala pořádek a sice způsobem, který dle dané situace by byl nejúčelnějším, mnohdy i zmlácením a vyházením politických odpůrců a rušitelů z místnosti, v níž se veřejný projev SdP právě konal.

Ordnerské hlídky stávaly venku před vchodem do budovy, stávaly na chodbách u dveří do místnosti, v ní se schůze konala, a kontrolovaly bedlivě všechny příchozí. V místnosti bývali ordneři rozestavěni ve všech uličkách mezi sedadly podél stěn a zvláštním řetězem ordnerů bývala hlavně obklopena ta část prostoru, v němž se nalézal řečnický stolek a podium… a zajistit tímto způsobem předsednictvu schůze a řečníkům osobní bezpečnost. …

Kromě těchto povinností při veřejných projevech měli ordneři uloženy ještě jiné a to čistě vnitřně organizační úkoly. Zejména sledovali méně spolehlivé členy SdP a sice každý na svém přesně určeném úseku obce, měli v tomto úseku v evidenci později všechny státní úřady a bezpečnostní orgány a věděli pomocí svých důvěrníků o každém jejich hnutí. Doručovali též důvěrné písemné pokyny a příkazy od vedení místních skupin SdP ostatním členům a později v roce 1938 i sousedním místním skupinám…Koncem srpna 1938 bylo možno na ordnery naraziti již na všech místech a v kteroukoliv dobu denní či noční…

Největší kádr ordnerů dodával straně SdP v Bruntále hlavně místní spolek „Deutscher Turnverein“, který byl úplně pod vlivem SdP, a pak též žáci místního německého reálného gymnázia. V létě 1938 vybírají se z ordnerů obzvláště schopní a hlavně spolehliví a organizují se ve zvláštní ordnérskou organizaci, tzv. Freiwilliger Schutzdienst“ (FS), … Ve skutečnosti však vycvičují se organizace FS k brannému úkolu , aby mohly ve vhodném okamžiku se zbraní v ruce dáti patřičný důraz sudetským požadavkům, postaviti se na odpor bezpečnostním orgánům a znepokojovati a znervozňovati v týlu za pevnostní linií vojenské oddíly. Jsou to údernické teroristické tlupy sudetské, pracující ruku v ruce se zahraniční sudetskou legií, jejíž organizování i výcvik v Německu byl již během léta 1938 dokončen. …

Tím se stalo, že do krnovského pohraničí, podobně jako tomu bylo i jinde, dopraveno bylo skutečně velké množství zbraní říšskoněmeckého původu, a sice zbraní různých druhů, které pak byly tajně a bez překážky rozváženy dále do vnitrozemí a tam pečlivě uschovávány… Bylo veřejným tajemstvím, že strana SdP zbraně má, což ostatně doznal veřejně i říšskoněmecký kancléř Adolf Hitler, když ve své norimberské řeči z 12. září 1938 pravil: „Sudetští Němci ani nejsou beze zbraní, ani nejsou opuštěni!“…

Větší úspěch měla četnická stanice a státní policejní expozitura v Jindřichově u Krnova společně s četnickým pohotovostním oddílem z Bruntálu. Po incidentu s FS, při němž se i střílelo, byla asi v první polovině září 1938 nalezena pod stropem prasečího chlívku velká a dobře ukrytá zásoba různých zbraní říšskoněmeckého původu. Byly nalezeny nejen revolvery, nýbrž i tzv. strojní pistole, ruční granáty a trhací látky.

Podobné tajné skrýše zbraní měla patrně každá místní skupina SdP. Jest přirozeno, že tyto zbraně nebyly bezpečnostním úřadům odevzdány ani tehdy, když bylo po 20. září vyhlášeno na Krnovsku a Bruntálsku stanné právo. Zůstaly i nadále uschovány, aby ve vhodném okamžiku, mohlo jich býti použito proti československé státní moci.

Byly to ordnerské tlupy, které po 20. září 1938 zosnovaly a připravily vzpouru a odboj německého obyvatelstva v krnovském pohraničí proti státní moci a zahnaly nebo násilně se zmocnily a do Německa odvlékly mnoho našich bezpečnostních orgánů. Obsadily dne 22. září 1938 skoro celý soudní okres Město Albrechtice, Osoblaha a Jindřichov, aniž by se československé státní moci již bylo podařilo zmocniti se těchto krajů. .. Byly to také ordnerské tlupy, které ve dnech 24. – 26. září 1938 způsobily v Bruntále tři noci hrůzného střílení, při nichž se takřka nepřetržitě bojovalo.

Byli to ordneři, kteří přepadli v září 1938 na Bruntálsku v noci se zbraní četnické stanice, jichž se chtěli zmocnit (např. Bretnov, Loučky, Krasov aj.) a kteří ostřelovali i po všeobecné mobilizaci za pevnostní linií československé vojáky a znepokojovali tak celé území od Moravského Berouna až po Bruntál a Krnov. Několik československých vojáků jim padlo za oběť.

Po evakuaci vykonávají ozbrojení ordneři službu na nové demarkační čáře, jsouce nápomocni říšskoněmeckým orgánům, a znepokojují teď klidné české pohraničí aspoň šířením poplašných a nepravdivých zpráv a namnoze i nočními násilnickými přepady (např. Chrastavec).

Před bouří zdánlivý klid

Dlouho očekávaná řeč říšského kancléře Adolfa Hitlera v Norimberku … 12. září 1938 byla v Bruntále poslouchána snad veškerým českým i německým obyvatelstvem. … Řeč nezanechala u nás hlubšího dojmu, neočekávali jsme vlastně nic nového. Usmívali jsme se, spoléhajíce na své spojence a jsouce jakoby opiti vědomím naší síly. Vždyť jsme věřili na slovo našim vedoucím politikům! Věřili jsme všichni neochvějně svým spojencům a hlavně Francii, k níž všichni Češi chovali již přes půl století svoje nejvřelejší sympatie.

Byli jsme všichni nadšeni a připraveni ke všem obětem, které bude snad od nás vlast žádati. Byli jsme po této řeči kancléře Hitlera přesvědčeni, že musí nevyhnutelně dojíti k válce … Všichni bruntálští Češi věřili v totéž a byli dobré a nadšené nálady…

Tím více však zapůsobila tato norimberská řeč na bruntálské Němce… Jejich nadšení a sebevědomí vyvrcholuje. Museli mu dáti nějakým způsobem průchod. Rázem byli na ulicích. Po řeči shluklo se v Bruntále asi 400 nadšených henleinovců a prošlo v průvodu městem za zpěvu německých nacionálních písní a stálého provolávání „Sieg Heil“. Nebyli v tom rušeni, neboť bezpečnostní stráž zůstala podle přiděleného příkazu na policejní strážnici, aby nedošlo ke konfliktu a násilnostem. … Nacionální zášť byla rozpoutána!

Nová zostřená ochrana hranic

Když se naše služka Hermína, bruntálská Němka, která se za čtyři roky, co byla u nás, nenaučila snad ani 10 českých slov, dívala s mojí manželkou z okna na tento nový ruch na dvoře, pravila k ní: „Milostpaní, nebojte se, k válce přece nedojde! My dostaneme vše, co Hitler žádá od Československé republiky, bez války a zdarma! Hranice příštího Německa budou až u Olomouce“.

Poslední rok v československém Bruntálu 5, JUDr. Jan Brothánek